Těsně, ale přece ne (Závěr sezóny Amatér Endurance Cup 2025)

V sobotu 1. 11. se jel poslední závod poháru Amatér Endurance Cup. Po druhém místě na Slovakia Ringu jsme byli v sezóně bezpečně na druhém místě a na první už jsme moc myšlenek neměli. I tak jsme ale chtěli zabojovat a urvat alespoň první místo v posledním závodě.

 Přípravy a odjezd byly jednodušší než posledně. Výměna šteftů na turbu za teplotně odolnější, čerstvé brzdové obložení, příprava kol na dojetí, aby se vyprázdnil sklad, kontroly tekutin a učesání hadiček. Přípravy už jsme v průběhu roku taky vychytali, hlavně díky Davidovo checklistu, takže zabaleno a naloženo bylo cca během dvou hodin.

Po závodech v Maďarsku a na Slovensku jsme byli zase zpátky „doma“. Ranní mlha se rychle rozplynula a kvalifikace mohla začít. Problémy s cukáním auta pod plynem se nám stále nepovedlo vyřešit, ale při troše umu s plynovým pedálem se nám už i v kvalifikaci dařilo zajíždět pěkné časy. Na stopkách se objevilo kolo pod 2 minuty (se spolujezdcem na palubě), což bylo dost na start na 5. místě na roštu.

Na studených gumách si David hned v první šikaně vyzkoušel neposednou zadní nápravu, jinak ale šlo všechno podle plánu. Byl taky zajetý nejlepší čas a to 1:58:035. Hankooky už sice měly za sebou pár hodin na Slováči, ale i tak lepily krásně a dařilo se nám držet tempo se skupinkou na čele závodu. Pomalu jsme se začali chystat na střídání, když na světelných tabulích začalo svítit „safety car“. Davida jsme stáhli do depa s nadějí, že pit stopem pod safety carem stáhneme nějaký čas na DH Racing Báwo, za kterým jsme byli jen pár desítek sekund.

Taktika s pitstopem vyšla perfektně. Rychle jsme dotankovali, přezuli přední nápravu, protože Hankooky byly hotové a do auta jsem sedl já. Cíl byl jasný, dostat se na první místo. Gumy jsem ještě za safety carem stihl trochu zahřát, ale neustále jsem měl pocit, že nedrží tak, jak by měly. Mohlo to být gumami, možná moji zmršenou technikou jízdy, ale časy, které jsem chtěl jezdit se tentokrát prostě nedařily. I tak jsem si ale královsky zazávodil, včetně jednoho skoro incidentu u nájezdu do depa, a jako na zavolanou, se přesně po dvou hodinách na světelných tabulích opět rozsvítilo SC (safety-car). Okamžitá vysílačka, kluci vystartovali k tankovací zóně a já hned zajížděl na druhý pit-stop.

Gumy sice nedržely, ale zbylo jich ještě dost i pro Mílu. Po pár kolech, snad kvůli pit-stopům ostatních, nebo vytrvalém tempu našeho SAABu jsme se poprvé po 10 letech závodění, ocitli ve vedení celého závodu 35 aut (!). Radost ale netrvala dlouho, protože Míla zahlásil do vysílačky, že nemá brzdy. Rychlé depo. Kluci tentokrát za 5 minut, ještě kouřící a od horka modré desky vyměnili a jelo se dál. Náhradní jsme tentokrát sice měli závodní směs (minule jsem se projel ve 180 km/h po trávě, když se upekly série na konci rovinky), ale už jí tam nebylo moc. To se projevilo v posledních 20 minutách, kde už SAAB brzdil plech na plech a od kol lítaly sprchy jisker.

Po 6 hodinách byl závod úspěšně u konce. SAAB dojel na 2. místě v kategorii za BMW DH Racing, které vyhrálo i tento závod a tím i celou sezónu. Gratulujeme. Příští rok se těšíme na další možnost, poprat se o první příčku a pro tuto sezónu vezeme domů 2. místo v celkovém poháru.

I když se nám nepovedlo obhájit 1. místo z minulého roku, sezóna to byla neskutečná. Posbírali jsme hromady zážitků, zkušeností jak na trati tak v depu, dílně a hospodě a díky AEC týmu jsme se podívali i za hranice na Pannonia Ring a Slovakia Ring. To je něco o čem se mi ještě před pár lety ani nezdálo. Tímto bych rád poděkoval za skvělou sezónu celému týmu SAABisti včetně Ládi, Lukáše, Terky, Kuby a Vládi, organizátorům a vedení Amatér Endurance Cup podniku a všem týmům, se kterými AEC jezdíme.

Nazdar v sezóně 2026.